Z historie Kraslické dráhy

Budovatelem Kraslické dráhy, regionální dráhy z dnešního Sokolova (dřívějšího Falknova nad Ohří) byla společnost Buštěhradské dráhy. Vznikla na základě druhé nejstarší české koňské železnice z Prahy-Dejvic (Brusky) do Lán. Hlavní trať této společnost vedla z Prahy přes Kladno, Žatec, Chomutov a Karlovy Vary do Chebu; část odbočných tratí překračovala v Krušnohoří česko – saskou hranici. Kromě prioritní přepravy uhlí z kladenského, chomutovského a falknovského revíru přiblížila Buštěhradská dráha světu i největší západočeské lázně.

Mapka Buštěhradské dráhy

Koncese ke stavbě železné dráhy z Falknova nad Ohří do Kraslic a dále ke státní hranici se Saskem byla udělena 30. října 1873. Jak bylo v té době obvyklé, byl tento dokument, podepsaný císařem Františkem Josefem I., vydán jako součást Říšského zákoníku. Napojení na síť saských drah se mělo uskutečnit ve společné stanici Klingenthal.

Stavba trati vedené údolím tehdy ještě divoké a neregulované řeky Svatavy byla velmi náročná. Samotnou řeku bylo nutné na několika místech přeložit (např. v Rotavě, pod Olovím, přičemž nejdelší přeložka pod Hartenbergem byla dlouhá 1.000 m). V úseku mezi Olovím a Anenským údolím (kde se nachází stanice s dnešním názvem Rotava) byl prokopán 177 m dlouhý tunel, který „ušetřil“ stavbou dvou mostů (koryto řeky bylo v úseku z Falknova do Kraslic překonáno celkem šesti mosty). V úseku mezi Falknovem a Svatavou byla při stavbě trati využita trasa báňské vlečky.

Během dvou let byly stavební práce zdárně dokončeny, a tak mohl být 1. června zahájen provoz na 21 km dlouhém úseku do Dolních Kraslic (dnes zastávka a nákladiště Kraslice předměstí). Krom výchozí a konečné stanice se další nádraží nacházela ve Svatavě – Davidově, Hartenbergu (Hřebenech), Oloví a Anenském údolí.

Příjezd prvního vlaku na nádraží Horní Kraslice dne 1.10.1886

Celá koncesovaná dráha byla dokončena o deset let později, kdy 1. října 1886 byl zahájen provoz na přeshraniční úseku z Dolních Kraslic do Klingenthalu. V té době byla také zřízena hrázděná budova stanice Horní Kraslice (později Kraslice hlavní nádraží, nyní Kraslice). Nové velké společné nádraží se nacházelo těsně za státní hranicí v Klingenthalu, kam první vlak z německé strany dorazil již v roce 1875.

Příjezd prvního vlaku na nádraží Horní Kraslice dne 1.10.1886

V roce 1890 byla postavena 4 km dlouhá vlečka do rotavských železáren (snesena byla v r. 2006), o tři roky později získala vlečnou kolej i právě otevřená olovská sklárna, která vyráběla tabulové sklo.

Provoz na trati zajišťovaly zprvu smíšené vlaky (tedy vlaky s přepravou osob i nákladů).

Dle zákona č. 124/1923 Sb z.a n. ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské dráhy státem zmocnilo Národní shromáždění Republiky československé vládu, aby se zpětnou účinností od 1. ledna 1923 odkoupila pro stát veškeré movité a nemovité jmění této akciové společnosti. Trať připadla pod nově zřízené ředitelství státních drah Praha – Sever. Tento stav trval až do 1. srpna 1932, kdy bylo toto ředitelství zrušeno a trať byla přidělena ŘSD v Plzni, kam náležela až do října 1938.

Třicátá léta byla u Československých státních drah obdobím nástupu motorové trakce. Moderní motorové vozy, tzv. věžáky z produkce závodů Tatra v Kopřivnici, se objevily i na Kraslické dráze. Od 1. prosince 1933 tak dochází k reorganizaci osobní dopravy – parní vlaky od Falknova končí v Kraslicích horní nádraží a dál do Německa je doprava obstarávána motorovými vozy. V pohraničním úseku jsou zřízeny nové osobní zastávky Zelená Hora, Markhausen škola a Markhausen (dřívější název pro již neexistující obec Hraničnou).

V období okupace je provoz na trati zajišťován říšskoněmeckými drahami (ředitelství v Drážďanech). 15. dubna 1945 dubna je provoz na trati zastaven. Právě v ten den byl v Kraslicích předměstí hloubkaři ostřelován transport vězňů. 23 osob zahynulo; jsou pochovány na kraslickém hřbitově. Československým personálem je trať znovuobsazena 20. června 1945. V poválečném období je osobní doprava plně motorizována, podnik ČSD zavádí v regionu také dopravu autobusy.

Doprava do Německa je ukončena bezprostředně po válce. 17. května 1952 vyjíždějí poslední vlaky do Hraničné.

Počátkem 50. let vznikají na trati dvě nové osobní zastávky – Podlesí u Svatavy (dnes Svatava zastávka) a Luh nad Svatavou.

V roce 1971 je úsek Sokolov – Svatava elektrizován střídavou napájecí soustavou 25.000 V/50 Hz. Elektrická trakce je využívána především pro dopravu přímých uhelných vlaků do Plzně, Českých Budějovic a jiných míst republiky.

27. května 1979 dochází s příchodem nového jízdního řádu ke změně organizace železniční dopravy v úseku mezi Olovím a Kraslicemi, kde je zaveden zjednodušený provoz dle služebního předpisu ČSD D3. V praxi to znamená, že na nádražích Rotava a Kraslice se od této doby již nesetkáváme s výpravčími a jejich službu zajišťují vlakvedoucí (dnes strojvedoucí).

28. října 1994 je ve spolupráci města Kraslice a železničního spolku Klub M 131.1 Sokolov znovuzavedena osobní doprava mezi Kraslicemi a Hraničnou, kde se nová zastávka nacházela v blízkosti tehdy nedávno otevřeného silničního hraničního přechodu. Jednalo se o české prvenství – v novodobé historii to byla první soukromě provozovaná trať v našem státě. Velkou roli při obnově provozu sehrál náměstek generálního ředitele Českých drah Ing. Jan Zenkl, který byl na trati častým hostem. Provoz těchto vlaků byl ukončen ke dni 31. prosince 1995.

Od roku 1998 je dráha pronajata ústecké společnosti Viamont, která v témže roce obnovuje dopravu do Hraničné. Po rekonstrukci přeshraničního úseku a výstavbě chybějícího mostu na saském území je 28. května 2000 v rámci systému EgroNet obnovena i mezinárodní doprava do Německa.

Změn doznává i trať. Je zavedena zjednodušená doprava v celém úseku ze Sokolova do Kraslic, značné finanční prostředky jsou věnovány zlepšení stavu trati a zvýšení rychlosti. V zastávkách a dopravnách jsou zřízena nová nástupiště. Provoz na celé trati je řízen dirigujícím dispečerem, který má sídlo nejprve v Oloví, potom ve Svatavě a nyní opět v Oloví. Veškerá osobní doprava o víkendech a převážná většina spojů v pracovní (kromě posilových spojů) je zajišťována moderními jednotkami RegioSprinter pronajatými od partnerské německé společnosti Vogtlandbahn.

Po jednotkách RegioSprinter (řada 654) přicházejí na Kraslickou dráhu motorové vozy řady 650 (dopravce Die Länderbahn, opět pod obchodní značkou Vogtlandbahn, výrobce Stadler), které zajišťují (kromě základní dopravní obslužnosti v úseku Sokolov – Kraslice i zpět) také přeshraniční spojení s německými městy Plauen a Zwickau.

Na posilové spoje o školních dnech jsou pak nasazovány motorové vozy ř. 810 (816) s přívěsným vozem.

K současnému obrazu Kraslické dráhy patří i silná přeprava dřeva z Kraslic předměstí, Rotavy a svatavské vlečky Medard. V čele nákladních vlaků se zde objevují mnohdy zajímavé lokomotivy jak společnosti ČD Cargo, tak i soukromých dopravců.

V polovině roku 2021 byla ukončena dodatečná těžba uhlí v lokalitě Medard, které bylo náležitostmi Sokolovské uhelné, a.s., dopravováno ke zpracování na Vřesovou.