Železniční muzeum Kraslice

Velodráha Horní Slavkov - Loket

Jedním z exponátů, který jistě zaujme většinu návštěvníků našeho muzea, je modrá šlapací drezínka Slavkovské dráhy nacházejí se poblíže vchodu do objektu. Zejména děti se na ni rády fotografují.

Když ke dni 1. června 1997 byla z důvodu nevyhovujícího technického stavu zavedena tzv. dlouhodobá výluka na trati č. 144 v úseku Krásný Jez – Loket, započaly snahy politických a hospodářských představitelů regionu o její co nejrychlejší zprovoznění. Provozovatel dráhy, který byly České dráhy a později Správa železniční doprav ní cesty, toto však v rozporu se zákonem neučinil a trať tak postupně chátrala a stávala se terčem zlodějů kovů.

Jako jeden ze způsobů, jak zabránit zrušení vyloučené části Slavkovské dráhy, byla uvažována její přeměna na velodráhu (v úseku Horní Slavkov – Loket), na které by za dodržení určitých předem stanovených podmínek jezdili zájemci na malých šlapacích drezínkách. Za tímto účelem vznikla pracovní skupina, kterou tvořili Jindřich Nový, pracovník VaK Karlovy Vary, učitel ze Střední průmyslové školy Loket Ing. Jiří Skála a Robert Koutný, zaměstnanec Českých drah. Určitou záštitu nad snahami tohoto kolektivu převzal tehdejší senátor a loketský starosta Jan Hadrava.

Jednou z prvních akcí této skupiny byla studijní cesta do Rakouska, kde byly získány zkušenosti s provozem obdobné dráhy (zde na úzkém rozchodu 760 mm). Cenné rady a informace nám poskytl i Ing. Beneš z generálního ředitelství Českých drah.

Pan Jindřich Nový byl také konstruktérem i zhotovitelem vystavené dvoumístné drezínky, která v době svého vzniku nesla číslo 1. Jednoduchá konstrukce byla svařena z ocelových „jäckelů“, na ní byl posazen rám z jízdního kola „skládačky“. Ovládání bylo velice jednoduché, obdobné jako u silničního bicyklu. Čtveřice hliníkových kol z Metalisu Nejdek byla původně určena pro vleky na jachty. Jejich nevýhodou jsou však dva okolky, takže šlapadlo nemohlo přejíždět přes výhybky a přechody. Později byla konstrukce drezínky vyztužena navařením dalších profilů.

Při jízdních zkouškách bylo prokázáno, že drezínka i s jedním pasažérem hravě překoná stoupání až 25 promile.

Později pan Nový vyrobil další drezínku (č. 2), která sestávala ze dvou jízdních kol navzájem spojených ocelovou konstrukcí. Obdobný stroj v rámci výuky zkonstruovali a vyrobili žáci střední průmyslové školy v Lokti. Oproti drezínce č. 3 bylo vybaveno třetím sedátkem pro vezoucí se osobu.

Připojené snímky jsou ze dne 9. října. 2004, kdy se za účasti sdělovacích prostředků v zastávce a nákladišti Loket předměstí uskutečnila veřejná prezentace velodráhy. Později bylo od projektu šlapacích drezínek na Slavkovské dráze upuštěno. To proto, že dlouhodobě vyloučené úseky byly postupně zprovozňovány pro regulární železniční dopravu. Nejprve v prosinci 2006 krátký úsek z Lokte do Lokte předměstí (spolu s ocelovým mostem přes Ohři), osm let později pak sedm kilometrů z Krásného Jezu do Ležnice (nově Horního Slavkova-Kounice).

Drezínky se tak staly vítanými atrakcemi při dětských dnech a oslavách výročí tratí v regionu. Čas od času takto poslouží i vystavený sbírkový předmět.

Ředitelka SPŠ Loket Ing. Dana Krulišová si vyzkoušela drezínku č. 1

Jindřich Nový (vlevo) a Robert Koutný na drezíně č. 2

Rozhovor pro Český rozhlas Karlovy Vary

Robert Koutný, ředitel Železničního muzea Kraslice, z.ú.

23. srpna 2024